Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hodnocení stavu školství od roku 1989

26. 10. 2009

Úvod k hodnocení stavu školství po dvaceti letech od listopadu 1989

 

           Bohatstvím každé společnosti je vzdělání lidí. Zvyšování vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva se stalo i jedním z hlavních bodů politiky našich vlád v předlistopadovém Československu. Přes nejrůznější problémy zde fungovala školská soustava, která při dalších minimálních zásazích měla šanci na kvalitní rozvoj. Byla zárukou zabezpečení dostupného kvalitního vzdělávání národa v zájmu jednotlivce i celé společnosti. 

Rok 1989 přerušil úspěšné zdokonalování této školské soustavy. Jedním z prvních kroků nového režimu bylo zrušení ve světě se prosazující jednotné školy a nastolení dvoukolejného školského systému s víceletými gymnázii. Následující novely školského zákona pak vrátily školu do stavu ne pouze před rok 1948, ale v podstatě do stavu z roku 1869.

Co přinesl listopad 89 našemu školství:

  • Bezkoncepčnost a chaos pod rouškou liberalizace.
  • Odstátnění školství (stát se zbavil zodpovědnosti za vzdělávání).
  • Přejímání cizích vzorů bez ohledu na naše tradice a zkušenosti.
  • Postupné odmítání vědeckého poznání jako základu vzdělání a jeho nahrazování individuálními zkušenostmi žáků.
  • Morální a hodnotovou dezorientaci dětí a mládeže.
  • Falzifikaci dějin na všech stupních škol (učebnice, výukové filmy a nejrůznější soutěže pro školy, jejichž zadavatelem je např. Společnosti Člověk v tísni či Konfederace politických vězňů).
  • Vznik soukromého školství (na úkor školství veřejného, které je rušeno pod hlavičkou optimalizace sítě škol), jež je ekonomicky podporováno z kapes našich daňových poplatníků, stejně jako školství církevní.
  • Zrušení osnov na základních školách a zavedení různých vzdělávacích programů (Obecná škola, Národní škola, Základní škola, alternativní programy jako Waldorfská škola, Montesorri, Daltonský plán, školní vzdělávací programy, jež znesnadní prostupnost s negativními dopady na rodinu i školu a zhorší podmínky práce učitelů).
  • Zavedení různých módních oborů aniž by byla vzata v potaz uplatnitelnost absolventů škol.
  • Postupnou likvidaci učňovského školství, přičemž dnes se projevuje výrazný nedostatek absolventů některých dělnických profesí.
  • Naprosto nedostatečné financování školství (školy jsou nuceny podnikat a hledat sponzory).
  • Komercionalizaci mimoškolní výchovy.
  • Degradaci učitelského povolání (nízké platy, propouštění učitelů na dobu prázdnin, aby se ušetřilo, zavedení domácího vzdělávání, kdy rodiče učí své dítě doma a stačí jim pouze středoškolské vzdělání).
  • Snižování nároků na žáky a studenty a v souvislosti s tím i  snižování vzdělanosti celého národa. KSČM před tímto nebezpečím varovala už počátkem 90.let.
  • Školné, které se nyní, kromě škol soukromých, platí v mateřských školách (kromě posledního ročníku) a na vyšších odborných školách, chtějí současní politici rozšířit i na školy vysoké. Přitom už dnes stojí vzdělání rodiny značné peníze (na základních školách placení pomůcek, pracovních sešitů, kurzů a škol v přírodě, na středních školách navíc učebnic a nutných pomůcek a oblečení na praxe, vysoké náklady na studium na vysokých školách).

Listopad 89 znamenal politický, ideologický, majetkový a personální převrat. V oblasti školství programové odbourávání vysoké úrovně vzdělanosti tohoto národa.

Škola současně ztratila svůj dřívější významný podíl na výchově mladé generace. Její výchovné kompetence byly ze zákona omezeny, škola má málo pravomocí řešit a spolupodílet se na výchovných problémech žáků ve škole i mimo školu. Zavádění funkce školního psychologa a funkce výchovného poradce je jen částečným a nedostatečným řešením. Degradace učitelského povolání ve společnosti zapříčinila ztrátu autority školy.   

Z výchovných složek - tj. škola, rodina a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, zůstává v současnosti  pouze rodina, která je činěna zodpovědnou za výchovu svých dětí. Společenské prostředí však ani zcela fungující rodině s výchovou nepomáhá, právě naopak.  Síla působení společenského prostředí /tj.ideově-politického, ekonomického, mravního, právního , estetického, kulturního…/je  politickou mocí po r.1989  podceňována. Svět hodnot je v kapitalismu omezen. 

K udržení hospodářských a politických pozic, z touhy po zisku a blahobytu mocných je prosazován především konzumní způsob života, jehož základní ideou je mít  =  vlastnit. Současná propaganda využívá prostředků masové informace, reklamy, bulvárního tisku k podněcování  individualistických nálad a udržuje spotřebitelský vztah lidí ke společnosti. Televize plná násilí a jednostranného zpravodajství, korupce ve společnosti, hrubost v mezilidských vztazích, nedůvěryhodnost politiků, lehký přístup k drogám, to vše  podněcuje agresivitu u mladých lidí, a tak i v naší zemi lze očekávat střílení ve školách.  Zároveň se mladým lidem uzavírá svět duchovních hodnot, které by si mohli osvojit. Cena  knih , kvalitní literatury, vstupenek do divadla , kina, muzeí   se stala pro mnohé neúnosná. Hodnotový systém doznal vlivem masového vymývání mozků u naší mládeže výrazných změn proti hodnotovému systému předchozích generací. Čestnost, pravdomluvnost, pracovitost, skromnost a jiné ušlechtilé hodnoty úspěch nepřináší. Dnešní mládeži chybí autorita. Nemá ji škola, politici, rodina se častěji rozpadá, sportovci jdou jen po penězích, stejně tak i velká většina kulturní fronty, a tak chybí kladné příklady mravného chování ve společnosti. Hodnotová a morální dezorientace mládeže se prohlubuje.      

KSČM je znepokojena stavem výchovy mladé generace, který je důsledkem stavu společenského prostředí, v němž současná mládež vyrůstá. Nezmění-li se společenské poměry v oblasti politické, hospodářské, mravní, právní, kulturní a v masově sdělovacích prostředcích, nelze očekávat zlepšení výchovy a vychovanosti mládeže.

 

 

Předškolní vzdělávání

 

             Předškolní vzdělávání má velký význam pro rozvoj dítěte v předškolním věku, kdy se formují základy jeho osobnosti a tvoří se i  základní předpoklady pro další vzdělávání. Svým dobrým zázemím pro dítě a tím, že se jedinec pohybuje mezi svými vrstevníky, plní mateřská škola samozřejmě i funkci výchovnou a sociální. Převážná většina mateřských škol je zřizována obcemi, dalšími zřizovateli jsou kraje, soukromí zřizovatelé, církve a MŠMT. Předškolní vzdělávání je nepovinné a je, kromě posledního roku před nástupem do základní školy, poskytováno za úplatu. Školkovné se pohybuje ve veřejných MŠ od 200 do 700 korun měsíčně, stravné kolem 30 korun na den. Mateřské školy také nabízejí různé doplňkové aktivity, které se většinou platí. Jedná se o různé pohybové, hudební, výtvarné, plavecké či jazykové kroužky, které patří mezi nejžádanější. Výuku cizích jazyků,  nejčastěji AJ, nabízí zhruba polovina mateřských škol v ČR . Víc než polovina kmenových učitelek cizích jazyků však není dostatečně jazykově vybavena a ani externisté výuky(60%), které si mateřinky přizvaly, nesplňovali často požadavky pro odbornou kvalifikaci.

         Naše předškolní vzdělávání, jeho propracovanost, odbornost výchovné práce, ale i vybavení, zařízení a dostupnost, bylo dříve uznáváno na celém světě.

       V minulých letech však došlo po celé ČR k nekoncepčnímu rušení a slučování mateřských škol, které dnes citelně chybí. Dochází k přeplňovaní tříd a zhoršení možností individuálního přístupu k jednotlivým dětem. Přesto, že ve všech krajích dnes přibývá  počet tříd mateřských škol, stoupá počet dětí, které musí být odmítnuty z důvodu nedostatečné kapacity a zvyšuje se počet dětí ve školkách. Zatímco v roce 2001 bylo 2 289 neuspokojených žádostí o umístění dítěte v mateřské škole, v roce 2006 to bylo již 9 570 žádostí. Výrazný nárůst zaznamenaly i školy soukromé, kde se platí vysoké školkovné (2 500 - 15 000 korun měsíčně).

        Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas navrhuje řešit nedostatečnou kapacitu tzv.prorodinným balíčkem. Chce v něm zvýhodnit firemní školky, miniškolky a sousedské hlídání. Miniškolky by měly mít jednodušší kvalifikační a hygienické normy (stačilo by např.hygienické zázemí běžného bytu, kde by se o děti mohli starat absolventi speciálních kurzů akreditovaných ministerstvem). Např.matky na mateřské dovolené, které by hlídaly děti ostatním rodičům, by tak nepřišly o mateřskou, byly by osvobozeny od daně z příjmů a mohly by si měsíčně vydělat až 15 tisíc korun. Nebyla by nutná žádná kvalifikace  ani živnostenský list, nemuselo by se odvádět zdravotní ani sociální pojištění, pouze 15% daň. K jednomu dítěti, se kterým by byla žena na mateřské, by mohla přibrat čtyři další (1 dítě až za 5 tis.Kč). Nemusela by se starat o hygienické evropské normy v bytě ani o programovou a vzdělávací nabídku. Návrhy ministra práce a sociálních věcí Nečase jsou nepřijatelné a řada odborníků se proti nim důrazně ohradila. Např. učitelky MŠ na semináři Společnosti pro předškolní výchovu prorodinný balíček MPSV odmítly. Považují ho za naprosté deklasování profese.

       V té souvislosti je třeba zmínit další problém, a to je kvalifikovanost učitelů nebo spíš učitelek (99%) mateřských škol. V průběhu let 2005-2008 se počet učitelů bez kvalifikace ve všech krajích zvýšil. Souvisí to s narůstajícím počtem dětí, kdy je nutno přijímat i učitele bez kvalifikace. Přitom tyto učitelky mají povinnost zpracovat podle Rámcových vzdělávacích programů pro předškolní vzdělávání jak školní vzdělávací programy, tak třídní vzdělávací programy, narůstají jim povinnosti v oblasti administrativní. A to vše za výrazně podhodnocené platy, díky nimž absolventky pedagogických škol do MŠ téměř nenastupují a odcházejí pracovat mimo obor.

           

Naše stanovisko:

·        Předškolní vzdělávání by mělo být bezplatné ve všech ročnících, stravné  v takové výši, aby bylo dostupné všem.

·        Rozšiřovat síť veřejných mateřských škol.

·        K výuce cizích jazyků – děti v předškolním věku by se měly zaměřit především na svou mateřštinu, na správnou výslovnost, rozšiřování slovní zásoby a vztah k mateřské řeči.

·        Sousedské hlídání nebo miniškolky nás vrací zpátky – na prvním místě musí být systematicky vedený odborný výchovně vzdělávací proces, který musí zajišťovat dostatečně finanční ohodnocení kvalifikovaných pracovníků.

 

 

Základní školství

 

          Po listopadu 1989 byl zlikvidován fungující vzdělávací systém jednotné základní školy. Nahradily ho různé vzdělávací programy, víceletá gymnázia, soukromé a církevní školy, domácí vzdělávání, přejímání zahraničních vzorů bez ohledu na naše tradice a na vysokou kvalitu našeho původního vzdělávacího systému. Zodpovědnost státu byla přenesena na rodiny a soukromé subjekty. V současné době většinu z více než 10 000 škol v republice zřizují obce. Stát prostřednictvím 4 ministerstev řídí necelé dvě stovky škol. V republice existuje ještě několik stovek soukromých škol a něco přes 100 církevních škol. 

        Nedostatečné financování školství způsobilo boj o žáka, odchody kvalitních učitelů, rušení veřejných škol a zvyšování počtu dětí ve třídách.

        Není divu, že došlo k významnému poklesu kvality vzdělávání. Z posledních výsledků mezinárodního srovnání TIMSS, který se uskutečnil v 59 zemích, vyplývá, že nejvíce ze všech států se za posledních 13 let zhoršili žáci z ČR. Týká se to především matematiky a přírodních věd, ale i čtenářské gramotnosti. Pro odbornou sekci školství ÚV KSČM není toto zjištění nijak překvapující. Na nebezpečí snížení úrovně vzdělanosti národa jsme opakovaně upozorňovali už v devadesátých letech minulého století.

Současnou situaci ve školství charakterizuje pokračující bezkoncepčnost, nesystémovost a roztříštěnost. Existuje řada vzdělávacích programů, které rozhodně nepřispívají k řešení problémů. Celostátně dané učební dokumenty (“osnovy“) byly nahrazeny Rámcovými vzdělávacími programy, které vymezují pouze základní rámec znalostí a dovedností bez ročníkových výstupů (jedno učební téma tak může být probíráno na různých školách v různých ročnících podle různých učebnic). Učitelé jednotlivých škol si bez nároků na finanční ohodnocení vytvářejí na jejich základě vlastní školní vzdělávací programy. Jejich podoba je nevyhovující, je nabourán didaktický systém jednotlivých předmětů, chybí časová koordinace mezi školami, nejsou připraveni učitelé ani učebnice, chybí jakékoliv metodické příručky. Stanoveny jsou pouze orientační očekávané výstupy na konci 3.ročníku a až na konci 5. a 9.ročníku jsou stanoveny výstupy závazné. Škola si tedy může přesouvat učivo do různých ročníků, jednotlivé předměty může vyučovat samostatně nebo integrovaně v tzv. 9 vzdělávacích oblastech (např. v oblasti Člověk a příroda jsou zahrnuty předměty fyzika, chemie, přírodopis a zeměpis).

Ve školním roce 2008/09 mohou na základních školách učit podle těchto vzdělávacích programů MŠMT:

- 1.a 2.ročník (Rámcové, resp.školní vzdělávací programy pro základní vzdělávání, které si škola sama vytvoří)

- 3.a 4.ročník (Rámcové, resp.školní vzdělávací programy pro základní vzdělávání, které si škola sama vytvoří, dále vzdělávací program Obecná škola a Národní škola)

- 5.ročník (vzdělávací programy Základní škola, Obecná škola, Národní škola)

- 6.a7.ročník (Rámcové, resp.školní vzdělávací programy pro základní vzdělávání, které si škola sama vytvoří)

- 8.a9.ročník (Rámcové, resp.školní vzdělávací programy pro základní vzdělávání,   které si škola sama vytvoří, vzdělávací programy Základní škola, Obecná škola, Národní škola)

Kromě těchto „ministerských“ vzdělávacích programů se na školách učí také podle alternativních vzdělávacích programů, které vycházejí z různých cizích vzorů: Waldorfská škola, Montessori, Daltonská škola, Začít spolu.

Je také umožněno individuální (domácí) vzdělávání, což je forma vzdělávání, při níž dítě nedochází denně do školy, ale je vzděláváno doma rodiči, kterým postačuje k výuce střední vzdělání s maturitou.. V roce 2005/06 se doma vzdělávalo 546 žáků, 2006/07 360 žáků, 2007/08 376 žáků. Od září 2007 bylo na 5 základních školách zahájeno experimentální ověřování individuálního vzdělávání žáků 2.stupně. MŠMT připravuje tzv. druhou vlnu novelizace školského zákona. Ta by se měla týkat mimo jiného i tohoto individuálního vzdělávání. Jednoznačně má být vymezena odpovědnost za průběh vzdělávání, kterou by měl nést rodič; ředitel školy by měl být zodpovědný za přezkušování, tj. za to, co žák umí, ředitel by mohl i stanovit frekvenci konzultací; zpřesnit by se měly i podmínky povolování – navrhuje se zrušit jeho povolování pouze ze závažných rodinných důvodů a ukončování individuálního vzdělávání; měl by se vrátit pojem „domácí vzdělávání“.

Rozšířena jsou také víceletá gymnázia. Tato forma představuje podle našeho názoru i názoru psychologů příliš ranou selekci. Navíc nedávné výzkumy prokázaly, že výsledky žáků z výběrových víceletých gymnázií jsou naprosto srovnatelné s vědomostmi žáků, kteří studují čtyřletá gymnázia, a předtím tedy prošli nevýběrovým základním vzděláváním.

 

 

Naše stanovisko:

     Učitelé by měli učit a vychovávat podle odborně zpracovaných  jednotných dokumentů a ne sedět nad tvorbou vzdělávacích programů. Vzdělávací programy by měly být tvořeny na základě vědeckých poznatků, světových trendů vývoje, prognózy a potřeb společnosti, ale i hlubokých znalostí pedagogických, psychologických, metodických a didaktických věd zpracovány centrálně, a to odborníky k tomu určenými.

      Se zavedením domácího vzdělávání od počátku nesouhlasíme a navrhujeme jeho zrušení.    Povinná školní docházka je také přípravou pro běžný praktický život a má pro dítě   velký význam.  V kolektivu se učí komunikovat se svými vrstevníky, prosazovat se, obhajovat vlastní názor, ale i přijímat názory a argumenty druhých, zažívat pocit radosti z vítězství v soutěžích a zároveň se učí prohrávat, srovnávat své znalosti s ostatními, je vychováváno k toleranci, sebekázni, sebeovládání, na střetu různých názorů si utváří svůj vlastní. Prochází procesem socializace. Rodiče bez jakékoliv pedagogické, psychologické a odborné přípravy mohou vývoj dítěte poškodit. Kromě toho dochází i ke snižování prestiže učitelů. Mimochodem - opět se rozjíždí diskuze o tom, že pro vyučování na ZŠ by stačil titul bakalář. Asociace ředitelů ZŠ a Asociace profese učitelství ČR (APU) požaduje, aby studium učitelství na 1. i 2.stupni ZŠ bylo vysokým školám akreditováno výhradně jako magisterské studium. Toto stanovisko má naši podporu.

     Doporučujeme postupný útlum víceletých gymnázií, zachovat třídní kolektivy co nejdéle    pohromadě, příliš ranou selekci nahradit jednotnou vnitřně diferencovanou školou, která zajistí kvalitní vzdělání a všestranný rozvoj každého dítěte. To je v souladu i s doporučeními expertů OECD prodloužit společné vzdělávání do 15 let, snížit selektivitu.

 

Co si představujeme pod pojmem jednotná škola s vnitřní diferenciací:

- školskou soustavu, která je vnitřně propojena tak, že jednotlivé stupně a typy škol na    sebe   vzájemně navazují organizačně i obsahem vyučování a poskytovaného vzdělání

- nepřipouští sociální selekci, všem dětem a mládeži otevírá cestu k dosažení co nejkvalitnějšího vzdělání a ve svém celku takové vzdělání poskytuje na všech úrovních a v přímé závislosti na možnosti každého z žáků

- vnitřní diferenciace se realizuje především prostřednictvím nepovinných a volitelných předmětů a na základě volby samotných žáků

-  jde o bezplatnou školu na všech úrovních, školu bez sociálních bariér, školu optimálně zhodnocující každého jednotlivého žáka

- cílem je všestranný rozvoj každého jedince a tím i rozvoj celé společnosti

 

Další problémy:

Zavedení povinné výuky 2 cizích jazyků na ZŠ: Ne každé dítě je schopné se naučit i jeden jediný cizí jazyk, zvyšuje se také počet dětí se specifickými poruchami učení.  Chybí kvalifikovaní učitelé. Od září 2007 se povinně vyučuje 1.cizí jazyk již od 3.ročníku ZŠ. Základní i střední školy mohou také vyučovat, pokud k tomu mají podmínky, některý předmět v cizím jazyce. Po listopadu 89 se překotně ustoupilo od výuky ruského jazyka, na kterou byli učitelé aprobováni. Podle posledních statistik ÚIV učí na ZŠ celkem 9 tisíc angličtinářů, z toho bez kvalifikace je jich 3 259. Němčinářů je 2 604, z toho bez požadovaného vzdělání 757. Cizí jazyk učí na školách i středoškoláci. 60% škol se potýká s nedostatkem kvalifikovaných učitelů. Na malých venkovských školách, kde je jen jedna málotřídka, chybějí aprobovaní učitelé jazyků úplně. NJ vyučuje v úplných ZŠ 63% kvalifikovaných pedagogů, v málotřídkách jen 38%. AJ vyučuje v úplných školách jen 52% kvalifikovaných pedagogů.

Podle ČŠI vyučovalo v posledním školním roce v ZŠ angličtinu jen 23% učitelů s vysokoškolskou   přípravou pro tento předmět a 35% vyučujících bez vysokoškolského vzdělání.

 

Naše stanovisko:

     Druhý cizí jazyk by měl být v rámci nepovinných předmětů. Učitelé, a nejenom cizích   jazyků, by měli mít odpovídající platy i podmínky pro svoji práci.

 

Postavení učitelů: Podle sdělovacích prostředků jsou nejnespokojenější učitelé v ČR. Jejich nespokojenost se týká platů, slabého zapojení rodičů, nízké snahy žáků; obrovského prostoru, který musí učitel věnovat kázni, zápisům, kontrolám, dozorům a elektronickému systému, navíc musí zdarma vytvářet ŠVP. Z pravidelné zprávy OECD vyplývá, že český učitel, který vzdělává žáky nižších ročníků ZŠ, si za hodinu práce vydělá 29 dolarů, jeho průměrný kolega 46 dolarů. Na vyšším stupni ZŠ je to v ČR 38 dolarů, v OECD 58 dolarů. 

 

Nepedagogičtí pracovníci: Jedná se o skupinu 65 tisíc zaměstnanců školství, kteří vytvářejí ve školách potřebné zázemí pro výchovu a vzdělávání dětí. V 1.čtvrtletí 2008 činil jejich průměrný plat 11 803 korun – tj. 55,1% průměrné mzdy v ČR v nepodnikatelské sféře. Plat kuchařek a některých dalších zaměstnanců nedosahuje mnohdy ani výše minimální mzdy.

 

Antikomunizmus na školách, politizace školství: Tento jev je na školách výrazný. Nejde pouze o výklad československých dějin v učebnicích a v podáních některých učitelů. Jde také o vnější zásahy ze strany různých subjektů. Počínaje ministerstvem školství či obrany přes Konfederaci politických vězňů, nadaci Člověk v tísni či různé projekty oficiálně podporované vládou, premiérem, primátory apod. Jde však o problém mnohem širší, na jehož řešení by strana měla být připravena, a to zvlášť v souvislosti s 20.výročím listopadu 89.

 

 

Střední školství

 

Negativní vliv na vývoj školství měla po roce 1989 liberalizace výchovně vzdělávací soustavy jakožto důsledek absence jakékoli koncepce školství. Byl rozbit dosud fungující systém učňovského školství (rozpad státních podniků). Došlo k prudkému nárůstu počtu státních škol, a to u všech typů středních škol s výjimkou škol učňovských. Nově vznikly školy soukromé a církevní. Nadměrný růst kapacit škol především se studijními obory a škol soukromých a církevních pokračoval i v době, kdy už docházelo k demografickému poklesu. V roce l996 byl zahájen proces optimalizace sítě škol. Nesystémový způsob její realizace, který řešil spíše nedostatek finančních prostředků ve školství a vycházel výhradně z počtu žáků, znamenal rušení především učňovských zařízení. V roce 2001 byly střední školy převedeny v rámci reformy veřejné správy do zřizovatelské kompetence krajů. Co se týká financování, přímé náklady pro všechny typy škol jsou hrazeny státem, běžné provozní výdaje hradí zřizovatel. Základem je normativní financování.

V tomto školním roce s ohledem na demografický vývoj došlo opět k mírnému poklesu žáků, studujících na středních školách a konzervatořích, takže celkový počet je lehce nad hranicí 500 000 (v minulém školním roce se uvádělo 518 000).

Optimalizace: Proces optimalizace, vycházející z předpokladu dlouhodobého záměru vzdělávání MŠMT i jednotlivých krajů, pokračuje. Dochází ke  slučování různých druhů škol často s velmi rozdílnými obory do velkých celků. Dochází ale i ke slučování škol, které mají dostatek žáků a u nichž je předpoklad, že úbytek vlivem demografického vývoje bude minimální. Způsob optimalizace je však v některých krajích po podzimních krajských volbách zpochybňován a plánuje se jeho přehodnocení (např. kraje Liberecký nebo Pardubický). Optimalizace probíhala i nadále na úkor SOU (dlouhodobý záměr, aby  do konce roku 2010 došlo k omezení počtu žáků v učebních oborech na 18%, nebyl dosud změněn). Zatím v šesti krajích došlo sloučením různých typů škol a vzdělávacích programů ke vzniku tzv. vzdělávacích center.

 

Naše stanovisko :

Optimalizaci nezavrhujeme, na základě důsledků demografického vývoje je jistě v některých místech potřebná, jsme však proti jejímu plošnému a administrativně necitlivému zavádění, často právě na úkor učňovského školství.

 

Kurikulární reforma (změny v cílech a obsahu učiva): Tvorba a ověřování rámcových vzdělávacích plánů (RVP)  a školních vzdělávacích plánů (ŠVP)  nadále probíhá.

 

GYMNÁZIA : Na základě schválených RVP pro gymnázia začaly tyto školy od září 2007 vytvářet své vlastní ŠVP. Na pilotních gymnáziích, zapojených do projektu Pilot G/GP probíhalo ověřování výuky podle ŠVP. Zkušenosti pilotních škol byly průběžně předávány ostatním školám prostřednictvím webových stránek, konferencí a publikací. Gymnázia budou své ŠVP tvořit do září 2009 a poté by mělo být provedeno zhodnocení jejich úspěšnosti. Zároveň by v září 2009 mělo být dvoustupňové kurikulum zavedeno do praxe.

STŘEDNÍ ODBORNÉ VZDĚLÁVÁNÍ : Zavádění nové soustavy oborů vzdělání pro střední odborné vzdělávání včetně harmonogramu tvorby pro tyto obory je spjato s tvorbou RVP. Systém RVP výrazně redukuje stávající soustavu oborů. První RVP byly předány ke schvalovacímu řízení v roce 2006. V roce 2008 byly dokončeny RVP pro všechny obory.  Následně začaly  školy postupně zpracovávat ŠVP.  Tvorba a ověřování pilotních ŠVP ve vybraných SOŠ a SOU probíhala na základě projektu Pilot S, který byl pokusně zahájen v roce 2005, jeho ověřování začalo v roce 2006 a nadále probíhá. Obecným cílem projektu je podpora zavádění kurikulární reformy a  dvoustupňové tvorby vzdělávacích programů v odborném školství.

Naše stanovisko :

Při zahájení kurikulární reformy byly vedeny diskuze, zda RVP nepovedou k formálnosti. Reforma nebyla většinově přijata ani učiteli, ani veřejností. Postupně díky iniciativnímu a tvořivému přístupu učitelů na mnohých školách se začaly počáteční pochybnosti do určité míry snižovat. Kladem je, že pedagogové více spolupracují na propojování obsahu výuky v jednotlivých příbuzných předmětech a zabraňují tím jejímu zbytečnému zdvojování. Kurikulární reforma přesto zcela neodstraňuje problém návaznosti učiva mezi školami podobného typu (např. používání různých učebnic).    

    Nebezpečí formálního přístupu, který nebude v souladu s potřebami respektovat specifické problémy jednotlivých škol, však dále trvá.

 

   Střední odborné školství, učňovské  školství: Jednostranné prosazování zvýšení počtu studentů v gymnaziálním studiu ze strany státu logicky přineslo pokles podílu žáků v odborném školství. Zřizovatelé středních škol se od počátku  stavěli ke zvyšování počtu gymnázií rezervovaně a zaměstnavatelé s tímto stavem nesouhlasí, protože tento krok odporuje jejich reálným potřebám na trhu práce. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice, který  předpokládá zvýšení počtu studentů v gymnaziálním studiu a jejich citelné snížení v učebních oborech nicméně změněn nebyl. 

Vzhledem k pokračujícímu nezájmu žáků a rodičů o některé učební obory (technické a strojírenské) a růstu poptávky především strojírenských a stavebních firem po kvalifikované pracovní síle dochází v řadě krajů ke snaze řešit tuto rozpornou situaci (spolupráce mezi školami a firmami – především kraje Zlínský, Jihomoravský, Moravskoslezský, Královéhradecký - podpora firem při zavádění potřebných učebních oborů, finanční příspěvky učňům, např. na dopravu, učební pomůcky, stipendia atd. ; objevují se i návrhy, aby se podnikům v privatizaci učiliště vrátila).

Teprve nyní, kdy demografický pokles zasáhl také střední školství (nejvíce ohrožena budou učiliště) a kdy se projevuje stále větší nedostatek kvalifikovaných pracovníků především ve strojírenských a stavebních oborech, představila vláda Akční plán podpory odborného vzdělávání, který obsahuje různé podpůrné nástroje a opatření, jež by mohly motivovat k účasti na odborném vzdělávání jak zaměstnavatele, tak žáky. Jde např. o prostupnost oborů (znovu umožnit učilištím provozovat nástavby), zavedení zkráceného studia učebních oborů pro vyučence či možnost získat v rámci maturitního studia výuční list, ekonomické nástroje – daňová zvýhodnění firem, dotační programy jednotlivých rezortů atd.

Naše stanovisko :

Podporujeme spolupráci mezi školami a firmami a jejich iniciativy k získávání zájemců o technické obory. Zdůrazňujeme ale také nutnost účasti státu na řešení tohoto problému. Akční plán obsahuje řadu opatření, která jsou zahrnuta v našich programových doporučeních (dlouhodobě upozorňujeme na důsledky neřešených problémů v učňovském školství), a proto je možné s nimi souhlasit. Otázka je, jak rychle tato opatření budou realizována a zda budou účinná, pokud nedojde k vytvoření regulačních mechanizmů pro omezení maturitních oborů. Akční plán zatím není finančně zajištěn a lze jen doufat, že tyto potřebné kroky nezastaví dopady světové krize na českou ekonomiku.

 

Přijímací zkoušky na střední školy : Systém přijímacího řízení, zavedený v roce 2005, kdy si žák podával jednu přihlášku pro první kolo a v dalších kolech si případně libovolně vybíral, se osvědčil. Nedocházelo k poklesu zájmu o jednotlivé typy středních škol a navíc kapacity středních škol jsou dnes natolik velké, že se žák většinou dostal na školu, pro jejíž studium má předpoklady.  V roce 2008 však byla schválena novela školského zákona, která stanoví možnost podat v prvním kole tři přihlášky.

 

Naše stanovisko :

Preferovali jsme systém jedné přihlášky v prvním kole, nanejvýš variantu s maximálně dvěma přihláškami. Přijatá novela podle našeho názoru povede ke zvýšení administrativy, finančních nákladů, k nepřehlednosti v průběhu řízení a k nejistotám na celé řadě škol, které ještě při zahájení nového školního roku nebudou vědět, kolik žáků vlastně nastoupí, což způsobí nemalé potíže například při stanovování úvazků a vytváření rozvrhů.

 

Reforma maturitní zkoušky : Poprvé se státní maturita objevila v legislativě v roce 2004. Do školského zákona byly včleněny paragrafy o společné části maturitní zkoušky, která měla být realizována od roku  2008. V roce 2007 však byla poslaneckou iniciativou navržena změna zákona, kterou došlo jednak k odkladu maturity o dva roky, jednak k rozložení celého procesu do dvou etap. V roce 2010 budou studenti maturovat ze dvou povinných předmětů a teprve v roce 2012 k nim přibude třetí, povinně volitelný předmět.

Model dvouúrovňové maturity žákům nabízí v rámci povinných zkoušek dvě úrovně obtížnosti (základní a vyšší) a žák má právo si úroveň vybrat.

 

Naše stanovisko :

Princip státní maturity podporujeme, protože jeho prostřednictvím  dojde ke sjednocení  srovnatelných nároků na absolventy různých typů středních škol a zároveň umožní mezi těmito školami podle jejich zaměření diferencovat ( např. gymnázia – nástavbové studium). Je důležité, aby stát měl kontrolu nad výstupem středoškolského učiva.

 

Reforma závěrečné zkoušky ( učební obory): Je založena na jednotném zadání pro každý obor zvlášť (společný základ pro skupinu příbuzných profesí) a nastavuje standard, pod který nelze jít. Je transparentní, vychází z požadavků zaměstnavatelů na jejich budoucí zaměstnance. Je objektivní, hodnocení zkoušky musí být obecně stejné na základě určených a přijatých kritérií. Na potřebnosti se shodují školy i zaměstnavatelé. Zkouška postupně probíhá od roku 2005. V roce 2007 bylo zpracováno 41 oborů a závěrečnou zkoušku skládalo 10.000 žáků ve dvou stech školách.  V tomto školním roce (2008-09) zahrne příprava jednotných zadání všechny tříleté učební obory a při závěrečných zkouškách by jich měla využít více než polovina všech škol. Povinnost pro školy řídit se touto zkouškou bude až po jejím legislativním zakotvení do 4-5 let.

 

Naše stanovisko :

Novou závěrečnou zkoušku pro odborná učiliště vítáme.  Nástup početně slabších ročníků a větší odliv žáků do středních škol sebou nese i nižší úroveň znalostí a dovedností absolventů učňovských oborů. I proto je jednotná závěrečná zkouška velmi důležitá, neboť přináší potřebu vzájemně kompatibilních výstupů.

 

Pedagogičtí pracovníci: Kurikulární reformu musí také doprovázet systém dalšího vzdělávání, poradenství včetně metodiky, postavení pedagogických pracovníků a jejich financování.

Mzdové ohodnocení učitelů je stále nedostatečné ve srovnání s vysokoškolskými odborníky z jiných oblastí.

 

Legislativa – základní dokumenty:

Zákon č. 561/2004 Sb o předškolním,základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (Školský zákon )  ve znění pozdějších předpisů;

ve Sněmovně byla přijata novela, mimo jiné upravující přijímání na střední školy, rozšíření možností nástavbového studia, možnost získání dalšího výučního listu ve zkráceném studiu, zavedení dvou hodnotitelů místo jednoho – zvýšení objektivity společné části maturitní zkoušky,   a  čeká se na dokončení legislativního procesu

Zákon č 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících;

návrh novely tohoto zákona, připravený ministerstvem školství, který řeší mimo jiné problematiku nekvalifikovaných pedagogických pracovníků nebo úpravu pracovní doby učitelů, byl v listopadu 2008 zaslán do vlády a je připraven další legislativní proces (pro zajímavost – odbory nesouhlasí)

 

Zákon č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů;

je účinný od 1.8.2007 a zavádí jednotný, transparentní a objektivní způsob ověřování a uznávání dovedností a vědomostí jedince bez ohledu na to, jakým způsobem je získal – zdali studiem, či praxí (dílčí a úplné kvalifikace).

Tato možnost do této doby podle dosavadních právních předpisů neexistovala, přestože se jedná o klíčový prvek dalšího vzdělávání.Problémem je nedostatečná provázanost s Národní soustavou kvalifikací a malá informovanost cílových skupin.

 

Speciální školství

Speciální školy jsou typově rozděleny podle vyhlášky č. 73/2005, Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných a dále podle vyhlášky č. 62/2007, která předešlou mění:

 

a)  

mateřská škola pro zrakově postižené, základní škola pro zrakově postižené, střední škola pro zrakově postižené (střední odborné učiliště pro zrakově postižené, odborné učiliště pro zrakově postižené, praktická škola pro zrakově postižené, gymnázium pro zrakově postižené, střední odborná škola pro zrakově postižené), konzervatoř pro zrakově postižené,

b)  

mateřská škola pro sluchově postižené, základní škola pro sluchově postižené, střední škola pro sluchově postižené (střední odborné učiliště pro sluchově postižené, odborné učiliště pro sluchově postižené, praktická škola pro sluchově postižené, gymnázium pro sluchově postižené, střední odborná škola pro sluchově postižené),

c)  

mateřská škola pro hluchoslepé, základní škola pro hluchoslepé,

d)  

mateřská škola pro tělesně postižené, základní škola pro tělesně postižené, střední škola pro tělesně postižené (střední odborné učiliště pro tělesně postižené, odborné učiliště pro tělesně postižené, praktická škola pro tělesně postižené, gymnázium pro tělesně postižené, střední odborná škola pro tělesně postižené),

e)  

mateřská škola logopedická, základní škola logopedická,

f)  

mateřská škola speciální, základní škola praktická, základní škola speciální, odborné učiliště, praktická škola,

g)  

základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení, základní škola pro žáky se specifickými poruchami chování,

h)  

mateřská škola při zdravotnickém zařízení, základní škola při zdravotnickém zařízení, základní škola speciální při zdravotnickém zařízení.

 

Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami  a vzdělávání dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných se uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření, která jsou odlišná nebo jsou poskytována nad rámec individuálních pedagogických a organizačních opatření spojených se vzděláváním žáků stejného věku ve školách, které nejsou samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením.

Podpůrnými opatřeními při vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami jsou: speciální metody, postupy, formy a prostředky vzdělávání, kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, speciální učebnice a didaktické materiály, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě, studijní skupině nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka.

Podpůrnými opatřeními při vzdělávání mimořádně nadaných žáků se rozumí: využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, didaktických materiálů, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující vzdělávací potřeby těchto žáků.

 

Nová koncepce speciálního školství předpokládá v období 2008 - 2012 naplnění následujících cílů:

  • rozvoj podpory dětí a žáků vzdělávajících se v integračním proudu 
  • zachování dostatečných kapacit ve speciálních školách pro děti a žáky, kteří nemohou být vzděláváni v podmínkách integrace 
  • pokračovat v procesu rozšiřování možností výchovy a vzdělávání pro děti a žáky se specifickými poruchami chování
  • podporovat rozvoj integrovaného poradenského systému na území hl. m. Prahy
  • zvyšovat kompetence učitelů v pedagogicko-psychologické práci.

Prioritní oblastí, která musí být v následujícím období bezodkladně řešena, je oblast vzdělávání žáků s poruchami chování. Významným důvodem pro to je stále se zvyšující počet žáků se specifickými poruchami chování. "V pražských základních školách běžného typu bylo v roce 2006/2007 celkem 154 žáků, v roce 2007/2008 již 173 žáků s nějakým typem poruchy chování. Stejně tak vysoký je i počet klientů Středisek výchovné péče, kteří jsou klienty těchto zařízení na základě diagnostikované specifické poruchy chování. Ve školním roce 2006/2007 to bylo celkem 522 žáků se školními problémy a dalších 67 žáků s prekriminálními a kriminálními problémy. V zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy bylo ve stejném období umístěno celkem 39 klientů s výraznou poruchou chování. Stávající Základní škola a Střední škola pro žáky se specifickými poruchami chování v Praze 5 Na Zlíchově, je každoročně naplněna," upozornila na trend zvyšujícího se počtu dětí se specifickými poruchami chování náměstkyně primátora Marie Kousalíková.

Další prioritou v oblasti speciálního školství je podpora poradenských služeb a rozvoj integrovaného poradenského systému. Systém poskytování poradenských služeb je vnitřně neprovázaný, nutná je potřeba koordinovat a usměrňovat poskytování poradenských služeb působících v hlavním městě Praze.

V oblasti integrace a inkluze žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol je významným problémem zajištění asistentů pedagoga, ale též jejich kvalifikace a finanční ohodnocení práce. "Krajský úřad schvaluje žádost o zřízení funkce asistenta v případě jednoznačného doporučení školského poradenského zařízení. Na jednu stranu je tak podpořena možnost vysoce kvalitní péče o tyto děti a žáky, na druhou stranu je financování této služby v kontextu úrovně financování školství ze státního rozpočtu velmi nákladné. Pokud by mělo financování asistentů pedagoga zůstat nadále součástí agregovaných normativů pro děti a žáky příslušných věkových skupin, zvyšováním mzdových nákladů na asistenty by nadále docházelo ke snižování objemu finančních prostředků na platy pracovníků ve školství," řekla náměstkyně Kousalíková.

V současné době byly vytvořeny odborem školství, mládeže a tělovýchovy Magistrátu hl. m. Prahy projekty, jejichž obsah odpovídá prioritám této koncepce i nástrojům v ní jmenovaných. Projekty jsou součástí programu plnění Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy na území hl. m. Prahy, který byl schválen Radou i Zastupitelstvem hl. m. Prahy. Tato nová koncepce plnohodnotně zabezpečí vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami na území hl. m. Prahy v souladu s platnou školskou legislativou.

Naše stanovisko:

V souvislosti se vzrůstajícím počtem žáků s poruchami chování podporujeme kapacitní navýšení výchovně vzdělávacího procesu v oblasti specifických poruch chování žáků. Současně považujeme za nezbytné vytvoření vnitřně provázaného poradenského systému v oblasti speciálního školství.

 

Soukromé školství

 

Soukromých škol / od škol mateřských po školy vysoké / je velké množství různého zaměření i co do  počtu žáků. Přestože existují některé soukromé školy, které dnes  vyplňují prostor  po zrušených učebních oborech v období po r.1989,  princip soukromého školství odmítáme. Vycházíme z toho, že  stát nemůže  zodpovědnost  za vzdělávání a přípravu mládeže  na povolání přesunout na soukromé subjekty, které nezaručí  nikdy  úplnou  skladbu potřebných profesí. Stát musí kontrolovat a usměrňovat vzdělávání dorůstající mládeže tak, aby nacházela uplatnění na trhu práce. Důkazem toho je, že mezi soukromými školami existuje velké množství škol zaměřených na manažerství, obchodní činnosti  apod., a  po absolventech už není poptávka.

Soukromé školy odmítáme i z těchto důvodů:

-         Vzdělání není privilegiem, ale základním lidským právem. Proto musí mít všichni žáci stejné podmínky - tj. bez školného.  

-         Nikdo se nevzdělává jen sám pro sebe. Užitek ze vzdělanosti celé populace má celá 

společnost. 

-         Mezi soukromými školami je celá řada škol / zvláště gymnázií, středních a vysokých /, 

které mohou   navštěvovat jen děti z majetkově a finančně  zabezpečených rodin.  

Tito mladí lidé se často považují za elitu, aniž by měli jakékoliv zásluhy.  

-         Dochází tak k diferenciaci mezi mládeží. Frustrovaná část mládeže, vědoma si svých

menších šancí,aniž si to zasloužila, vědoma si toho, že bez peněz  neprorazí ve světě,  kde peníze rozhodují o všem, se uchyluje  k extrémnímu chování a jednání.   

-         Je nepřijatelné, aby v jednom typu škol měli žáci soukromých škol lepší vzdělávací  

podmínky /např. vybavení  učeben či moderní didaktické pomůcky /.  

     V ČR je nyní tendence zvyšovat počet žáků ve třídách na veřejných školách a to z finančních důvodů  /nyní průměr 23,2/,   zatímco v soukromých školách se průměr žáků ve třídách ustaluje ve výši  21,5. Naplněnost tříd  se zhoršuje v neprospěch veřejných škol.  Přitom dotace soukromého školství ze státního rozpočtu činily v roce 2008 již 3 945 285 tis. Kč, a přiblížily se tak k hranici 4 miliard Kč.  

 

Naše stanovisko:    

KSČM je proti  rozšiřování privátních vzdělávacích zařízení, proti jakémukoliv  systému  založenému na školném. Na základě vytváření sociální nerovnosti dochází k vytváření napětí  mezi dětmi už v mladším školním věku. Náš cíl zůstává stejný a tím je jednotné školství. Soukromé školství nemůže být perspektivní tendencí vývoje našeho školství.

 

 

Církevní školství

 

Většina církevních škol a školských zařízení vznikla v první polovině devadesátých let dvacátého století. Římskokatolická církev provozuje  přes 100 škol a školských zařízení pro děti a mládež. Ostatní církve jsou zřizovateli 18 zařízení s cca  1100  žáky. Počet žáků ve školách římskokatolické církve narůstá, o čemž svědčí následující přehled:

 

Školní rok                            2006/2007                                           2007/2008   

                                          799                                                        835          

MŠ a ZŠ  pro děti  

s postižením                               444                                                       430     

                                           4276                                                     4651                  

SŠ a gymnázia                        8998                                                     9417          

VOŠ                                       1715                                                     1683      

Celkem                                 16232 žáků                                         17016 žáků     

 

V těchto školách pracuje  kolem 1300 učitelů a 300 učitelů externích. (Statistické údaje čerpány z internetových stránek „církevní školství“ a MŠMT).

Zákon č. 132/2000 Sb. stanoví , že školám, jejichž zřizovatelem jsou církve, přiděluje  MŠMT ČR  v celém rozsahu finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu. Školy jsou financovány stejně jako školy veřejné, jsou tedy plně dotované z daní všech poplatníků, přestože se jednoznačně  profilují  světonázorově odlišně. Zákon počet církevních škol  a školských zařízení nijak neomezuje, proto se dynamicky rozvíjí. Prostředky ze státního rozpočtu neustále rostou.   

V roce 2007  bylo ze státního rozpočtu  poskytnuto církevnímu školství  823 750 tis. Kč. Od roku 2000, kdy vešel v platnost stávající zákon, vzrostl rozpočet pro církevní školy o 423 950 tis. Kč, což je nárůst o 106,56%. V roce 2008 rozpočet na církevní školství činil 897 224 tis. Kč. Od roku 2000 tak vzrostl o 498 424 tis.Kč, což představuje finanční nárůst o 125,23 %.      

 

 

Naše stanovisko:

Jestliže ostatní veřejné školy financované  ze státního rozpočtu nesmí být ideově  a světonázorově vyhraněné, pak považujeme financování světonázorově vyhraněných církevních škol ze státního rozpočtu za absurditu, kterou nelze podporovat. Církevní školství  je v podstatě státem preferované. Přestože většina národa  je nevěřící, je nucena církevní školství vydržovat ze svých daní.   KSČM odmítá preferenci církevního školství státem, odmítá financování církevního školství ze státního rozpočtu a požaduje, aby církevní školství bylo financováno výhradně z prostředků svého zřizovatele. 

 

 

Financování škol

 

V politické rovině  všechny parlamentní strany  uvádějí školství jako svoji prioritu.   

Vládnoucí koalice ODS, KDU-ČSL a SZ však v uplynulém roce  nenechala pedagogickou ani občanskou veřejnost na pochybách, že  to nemyslí s podporou školství vážně.  

Důsledkem platového podhodnocení u pedagogických pracovníků mzdy učitelů  nepokryly ani inflaci a reálná mzda učitelů klesla. Kritická byla situace i u platů nepedagogických pracovníků, kteří tvoří ve školství potřebné a neoddělitelné zázemí pro výchovně vzdělávací proces. Chyběly peníze také na nutné pomůcky, bez nichž pedagogický proces není možný. To vedlo k vlně nespokojenosti, stávkové pohotovosti a stávce organizované ČMOS.  

ČMOS trvá na tom, aby financování tzv. přímých výdajů v regionálním školství zajišťoval stát prostřednictvím státního rozpočtu, kapitoly školství. Odmítá tak hrozící nebezpečí dalšího záměru ODS a to přenechat  financování vzdělávání na rozpočtech krajů, čímž by došlo k další diferenciaci školství na 14 různě financovaných celků. 

Ukazuje se, že zrušení odvětvového řízení školství bylo chybou, na což KSČM  upozorňovala. Stát se zbavuje zodpovědnosti za vzdělávání, za rovné  vzdělávací  podmínky  žáků, za stejné finanční ocenění práce pedagogických a nepedagogických pracovníků ve školství. 

Odvětvové řízení školství zůstává nejvhodnějším nástrojem  prosazování vzdělávací politiky státu. Umožňuje mimo jiné i průhledné financování školství a zabezpečení jednotlivých stupňů řízení odborníky.   

Špatnou situaci ve školství má řešit  návrh nového rozpočtu na r. 2009. Objem prostředků na platy v základním a středním školství má vzrůst o 4,5 mld.korun, což by mělo být o 6-7% více ve srovnání s rokem 2008. Rozpočet v roce 2008 činil 118 622 562  Kč, v roce 2009 by měl být 123 844 313 Kč. Ministr školství O.Liška slibuje také dát v příštím roce o 80 mil. korun více na pomůcky, především pro prvňáčky.  Je otázkou, zda-li k tomu dojde  a zda bude tato suma při  nastupující krizi a aktuální inflaci stačit.

 

 

Zdroje :

 

Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2002 

Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2005

Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR 2007

Dlouhodobé záměry některých krajů ČR

Odborné vzdělávání v České republice – 2005, vydal NÚOV

Výroční zpráva Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za rok 2005, 2006, 2007

Učitelské noviny 2005, 2006 , 2007, 2008, 2009

Týdeník Školství

Učitelské listy

Denní tisk

http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/10202?docid=118754

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Autor?

(CoolAsHell, 26. 10. 2016 7:48)

Dobrý den, parádní shrnutí, mohu se jen zeptat, kdo je autorem tohoto skvostu?
Děkuji

 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< duben / 2020 >>